15 vánočních filmových tipů: sci-fi a komiksové adaptace na DVD/Blu-ray

Pokračování 2 / 15

Rogue One: Star Wars Story

r. Gareth Edwards, USA, 2016

Prequel Nové naděje a spin-off v jednom, přičemž tvůrci se snaží spin-offu vtisknout mnohem drsnější, temnější a dospělejší ráz, než jsme u série Star Wars vzniklí. Zatímco klasickou sérii vnímáme jako trochu pohádkovou vesmírnou soap operu s politickými přesahy, Rogue One se od této poetiky vzdaluje.

Model narušených rodinných vztahů tu skrze hlavní hrdinku zůstává zachován, ubylo ale humoru, roztomilých figurek a odlehčujících momentů. Změnil se i ráz filmu. Jestliže se George Lucas při tvorbě Star Wars inspiroval westerny a samurajskými filmy, tak Gareth Edwards zcela zjevně těmi válečnými.

Ona snaha o realističnost válečného dramatu, odkazujícího ke konfliktům ve Vietnamu nebo Aleppu, se ale s videoherní strukturou vyprávění trochu bije. Stejně jako charakter mise aliančních vzbouřenců s prostředky, které volí. S tím souvisí i to, jak budete jednotku Rogue 1 neboli Darebák 1, která se zformuje kolem ústřední ženské hrdinky, vnímat.

V úvodní představovací hodině se seznamujeme s postavami a s rozdrobenými silami rebelů, kteří hledají nejúčinnější způsob boje proti Impériu. Jyn (Felicity Jones) se zprvu o záležitosti odboje nezajímá, ale to jen do doby, než pro ni naberou osobní rozměr. Pak se stává jeho vůdčí silou.

Druhá půle je nabitá akcí a špionážní či infiltrační mise s cílem získat plány k Hvězdě smrti končí epickou vesmírnou řežbou na přísně střežené imperiální základně. Do zteče se zapojí stormtroopeři, letouny X-Wing a tanky AT-AT, které jí dodají patřičnou opulentnost.

Režisér Gareth Edwards se rozhodl spin-off Star Wars odlišit od rázu hlavní ságy. Nejen absencí úvodních rolovacích titulků a využitím retrospektivy, ale především charakterem celého vyprávění. Tohle už není vesmírná pohádka pro děti, ale mnohem syrovější válečný velkofilm pro odrostlejší publikum.

Film si jde svou vlastní cestou a výrazně obohacuje události z Epizody IV. Nová naděje. Víme sice, co se stane, ale ne jak se to stane. Rozpadlý odboj se upne k získání plánů imperiální bitevní stanice a ukáže, že za každým velkým vítězstvím se skrývají desítky menších. Jako pocta těmto hrdinům v uvozovkách menších bitev film i slouží, když vyzdvihuje jejich osobní odvahu a nasazení.

Pokračování 3 / 15

Život

r. Daniel Espinosa, USA, 2017

Název filmu evokuje díla z rodu filozofických sci-fi jako Vesmírná odyssea. Těch vzorů a inspirací zde rozpoznáte více (Věc, Propast, Solaris, Sunshine), ale nejvíc se tu variuje první Vetřelec Ridleyho Scotta a Gravitace Alfonso Cuaróna. Ta především v úvodní půlhodině. Film začíná několik minut trvajícím nepřerušovaným plynulým záběrem, který nás seznamuje s posádkou a její činností.

Šestičlenná posádka (Jake Gyllenhaal, Rebecca Ferguson, Ryan Reynolds, Olga Dihovichnaya, Ariyon Bakare, Hiroyuki Sanada) Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) se vrací z Marsu zpátky na Zem. Ještě předtím má ale mimo Zemi prozkoumat, co na něm našla.

Na Marsu za pomoci výzkumné sondy tato skupina vědců a astronautů objevila jednobuněčný hibernující organismus. Zdánlivě nevinná buňka, pojmenována na přání dětí Calvin, se ukáže být mnohem inteligentnější, než kdokoliv z nich očekával. A při zkoumání pod mikroskopem se začne nejen vyvíjet, ale i chovat agresivně.

Později se ukáže, že tento první důkaz o existenci mimozemského života na Marsu, stojí za dávným vyhlazením života na rudé planetě. Pokud ta naše zemská nechce dopadnout stejně, musí posádka ISS udělat všechno proto, aby se na ni vraždícímu monstru nepodařilo dostat.

Na oběžné dráze Země se tak rozpoutává krvavý boj kdo z koho, který dokonale naplňuje schéma, jež znáte z jiných vesmírných sci-fi hororů. Proměnlivé monstrum izoluje posádku od spojení s okolním světem. Členové posádky pak vymýšlí různé pasti, jak by naopak vetřelce izolovali od vesmírné stanice.

Tísnivou atmosféru strachu a napětí, přecházející v hororový děs, přitom švédský režisér Daniel Espinosa vykouzlit umí. Monstrum využívá různých zákoutí lodi k nečekaným útokům ze svých skrýší. Pomáhá mu při tom jeho proměnlivé ustrojení, tvořené svaly a nervy. Každá z jeho buněk vykonává své životní funkce zcela samostatně, takže jde o stvoření velmi pohyblivé, flexibilní a odolné. Vzhledem připomíná tu chobotnici nebo rejnoka, jindy masožravou rostlinu.

Akce je eRkově krvavá, ale klidně by mohla být i víc. To by se ale tvůrci museli otevřeně přiznat, že natočili klasickou vesmírnou vyvražďovačku, béčko, za které se ale, zdá se, trochu stydí. Z filmu je v úvodu cítit velká ambice být onou realistickou, vědeckou sci-fi, ale pak nechápu, proč si vybrali takový námět.

V oné nerozhodnostmi mezi seriózním pojetím a brakovým tkví asi největší problém filmu. Dobrým hercům, kvalitnímu technickému zpracování a atmosférické vizuální stránce podráží nohy scénář, sestavený z až příliš známých komponentů.

Pokračování 4 / 15

Ghost in the Shell

r. Rupert Sanders, USA, 2017

Kyberpunkový příběh o obrněné zásahové a pořádkové policejní jednotce budoucnosti vytvořil japonský výtvarník Masamune Shirow v roce 1989. V manga předloze se ústřední postava jmenuje Motoko Kusanagi, zde Mira Killian (Scarlett Johansson).

I ona je po transformaci v ženu-kyborga oslovována v rámci elitní jednotky jako Major. Zastává v ní tedy stejnou funkci a úlohu jako v předloze a prvním anime filmu z roku 1995 Motoko. Toto scenáristické řešení je příznačné pro celé vyprávěcí schéma hraného filmu. Vychází z toho dvaadvacet let starého animovaného, má s ním shodné postavy, dějovou zápletku, dílčí motivy i jednotlivé přesně okopírované sekvence, ale to vše posunuté do nového kontextu. Řekněme více globálního.

Tomu odpovídá i mezinárodní casting, v němž se Američané Scarlett Johansson a Michael Pitt potkávají s Francouzskou Juliette Binoche, Dánem Pilou Asbækem a kultovním režisérem drsných yakuzáckých kriminálek Takeshim Kitanem.

Děj se odehrává v blízké budoucnosti roku 2029, kdy se lidstvo stalo zcela závislé na moderních technologiích. S digitalizací jedince i prostředí kolem něj ale roste nebezpečí, že se stanete loutkou v rukou někoho, kdo tento kyberprostor ovládá nebo se ho snaží zneužít.

To prostředí je jak skutečné, tak virtuální a od toho se odvíjí činnost jednotky kolem Major. Pátrání v ulicích velkoměst i kyberprostoru po zločincích se ale začíná komplikovat v momentě, kdy začne být Major se záblesky paměti, vztahující se k její před-robotické minulosti, podezíravá vůči své mateřské tajné organizaci.

Z naznačeného děje je patrné, že tu máme jakýsi mix, utkaný z filmů jako Blade Runner, Minority Report, Total Recall, Robocop nebo Matrix. Společné všem těmto dílům je téma virtuální reality, kyberprostoru, umělé inteligence, genetického inženýrství, klonování a světa, ovládaného velkými korporacemi.

Dnes jakoby se mnohem víc než před dvaceti nebo třiceti lety tento svět přiblížil realitě, ale tvůrci nové verze GITS ho neumí zachytit se všemi jeho ontologickými a bioetickými rozpory. Oproti anime verzi režiséra Mamoru Oshiiho je tato hraná mnohem doslovnější a přímočařejší.

Myšlenkové hloubky ani poetičnosti originálu nový film nedosahuje. Vizuálně mu ale rozhodně ostudu nedělá. Přitažlivá ulita či skořápka vítězí nad duchem předobrazu a z hledání odpovědí na základní ontologické otázky se stává především hledání sebe sama. Díky Scarlett Johansson pro diváka jistě lákající.

Pokračování 5 / 15

Vetřelec: Covenant

r. Ridley Scott, USA / Velká Británie, 2017

Vetřelec: Covenant tvoří most mezi filmem Prometheus a prvním dílem Vetřelce z roku 1979 v režii Ridleyho Scotta. Oproti Prometheovi objasňuje vznik Vetřelce z původních dílů a ukazuje jeho genetický vývoj od Neomorfa po Xenomorfa. Odpovídá i na to, co se stalo s archeoložkou, Dr. Elizabeth Shaw (Noomi Rapace) a jakou roli v tom sehrál humanoidní android David (Michael Fassbender).

Právě jeho postava do vyprávění vnáší nejvíce témat a úvah o umělé inteligenci, která se emancipuje natolik, že přeroste svého stvořitele a začne lidstvem jako celkem pohrdat. Pocity méněcennosti, spojené s jeho identitou naprogramovaného stroje, i to jak byl s chladnou tváří a servilně nucen vykonávat rozkazy druhých, to vše jej přivedlo k tomu, kým je v Covenantu. Zlověstnou postavou, která porušuje zákony robotiky a chová se jako psychopatičtí záporáci z bondovek, toužící po ovládnutí světa.

Navenek se prezentuje jako milovník umění, který debatuje o anglických romantických básnících a na klavír hraje Richarda Wagnera. Disputace o umění, tvořivosti, morálce, víře a robotickém původu i údělu s novějším modelem jeho původního prototypu Walterem (rovněž Michael Fassbender) vede s pozice zneuznaného génia, který v opozici ke svému stvořiteli přichází s vlastní evoluční vizí.

Frankensteinovské téma je zde tak zdvojeno. David se vymkne svému stvořiteli a sám se stává stvořitelem, který je pro naplnění své vize ochoten lidstvo zničit. Ve vesmíru objeví dokonalejší formu života, kterou pak používá jako nástroj či zbraň pro tyto své plány.

Oslabuje se tím ale vliv a funkce titulního monstra. Z modelu klaustrofobického sci-fi hororu z původních částí se stává příběh o stvoření tohoto vetřelce. S postavou Davida a novou vetřelčí mytologii, kterou vytváří kolem vzniku a původu Xenomorfa, se režisér snaží o jakýsi kompromis mezi oběma přístupy. Vesmírnou vyvražďovací lekačkou a existenciální disputací na téma stvořitel a stvoření.

Původní záměr z Promethea popsat stvořitele lidstva se tak v Covenant zredukoval na ukázání stvořitele vetřelce. Tím ale monstrum zbavuje jeho démoničnosti. Jeho síla v původní tetralogii spočívala právě v tom, že šlo o neznámou tělesnou a pudovou sílu z hlubin vesmíru a ne někoho s dokonale zmapovaným rodokmenem.

Ridley Scott svým přístupem k vetřelčí sáze ono frankensteinovské téma výtvoru, který chce pokořit svého stvořitele, vlastně zhmotňuje. Tak moc se chce odlišit od svého předchůdce a překonat ho, že se nakonec stává jeho nerozhodnou obětí.

Pokračování 6 / 15

The Circle

r. James Ponsoldt, USA, 2017

Sedmadvacetiletá Emma Watson má ze slavného bradavického tria z čarodějné ságy Harry Potter asi nejlépe našlápnutou svou post-hermionovskou hereckou kariéru. V letošním roce se objevila v nové disneyovské verzi Krásky a zvířete a také ve sci-fi thrilleru The Circle.

Ten vznikl podle stejnojmenné povídky spisovatele (Hologram pro krále) a scenáristy (Všude dobře, proč být doma, Max a maxipříšerky) Davea Eggerse. Režisérem a scenáristou filmu je James Ponsoldt, který na festivalu Sundance zaujal svým druhým režijním počinem Na mol (2012) a o rok později zdařilou indie romancí Kouzlo přítomného okamžiku.

V jeho novém filmu Emma Watson ztvárňuje zaměstnankyni společnosti Circle Mae Holland. Tato společnost se snaží propojit všechny internetové uživatele, nakupující přes internet, používající osobní emailovou komunikaci a sociální média pomocí svého unikátního operačního systému.

Cílem vizionářského projektu je vytvořit jedinečnou online identitu nového věku. Podle internetové společnosti to bude éra otevřenosti a transparentnosti. Je tomu tak ale doopravdy? A kde leží hranice mezi svobodou užívání internetu a špehováním našeho soukromí skrze data, která o sobě poskytujeme?

Charismatického majitele společnosti Baileyho hraje Tom Hanks, který film i produkuje. V jeho postavě se sbíhají osobnostní rysy a způsob vystupování Stevea Jobse, Billa Gatese, Marka Zuckerberga a dalších vizionářů elektronického věku. Mae jako mladá absolventka, která do této společnosti nastoupila, se od okouzlení jeho postavou dostává až k paranoie ze systému, jehož se stane součástí.

Film se tak v mnohém podobá seriálu Černé zrcadlo (Black Mirror), který v mrazivě černohumorné nadsázce domýšlí a zveličuje různé aspekty naší závislosti na prudkém rozvoji moderních elektronických technologií.

Pokračování 7 / 15

Transformers: Poslední rytíř

r. Michael Bay, USA, 2017

Alternativní historie, již Transformeři ovlivňují, se rozšiřuje o rytíře kulatého stolu i nacisty. V pětce se scenáristé rozhodli, že v otázce alternativní historie a podílu Transformerů na ní se odvážou ještě mnohem víc než posledně.

Dozvíme se, že rytířů kulatého stolu nebylo dvanáct, ale čtyřiadvacet, přičemž polovinu z nich tvořili Autoboti neboli cybertronští rytíři, kteří pomohli králi Artušovi v boji proti jeho barbarským protivníkům. Vyjedná to kouzelník Merlin, jehož hůl se ve vyprávění stává MacGuffinem, o nějž postavy usilují.

Skrze onu Merlinovu hůl pak scenáristé splétají předivo vztahů a historických událostí, na nichž měli Transformeři svůj zásadní podíl. Ukazuje se, že už v pátém století stáli na straně lidí. V první světové se transformovali do tanků a ve druhé světové válce byli součásti speciálních jednotek, které bojovaly na frontě a snažily se odstranit Adolfa Hitlera.

Rozvětvený děj s mnoha podzápletkami se rozbíhá do několika kontinentů, staletí a historických epoch, mezi nimiž režisér neustále přestřihává. Ze začátku vám to bude připadat opulentní ve své eklektické epičnosti, po čase se ale přistihnete, že kinetická akce napříč několika vyprávěcími plány je spíše ubíjející.

Bay si počíná trochu jako hyperaktivní dítě, které u ničeho nevydrží příliš dlouho pozornosti. A tak musí své smysly zaměstnávat neustále novými podněty, které se budou snažit přebít ty předešlé. Scénář navozuje dojem, že před námi v rychlém sledu defilují nástřely nebo torza hned několika filmů, které se nedočkaly konečné realizace.

Jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, v jaké žánrové tónině chtějí vyprávět. Chvíli sledujeme postapo nebo military sci-fi, pak teenagerskou komedii, špinavou artušovskou rytírnu nebo variaci na iluminátské příběhy typu Šifra mistra Leonarda.

Těch inspirací byste tam ale našli víc. Den nezávislosti, Star Wars, Jurský park nebo Armaggedon. A vy si přitom kladete nejen otázku, proč se Transformeři vrací na Zem, ale proč se vrací vůbec. Jedničku Michael Bay už stejně nepřekoná a dostávat popáté to samé unaví i... fanouška této série. Nováček, který uvidí pětku jako první film ze ságy, může být nadšen, ten kdo už zná Bayovy trademarky, méně.

Pokračování 8 / 15

Válka o planetu opic

r. Matt Reeves, USA, 2017

Jestliže mezi událostmi jedničky a dvojky uběhlo deset let, ve trojce jsou to dva roky. Bojům mezi lidskou armádou a opicemi se nepodařilo zabránit a probíhají už několik měsíců. Caesar (Andy Serkis) nabízí lidskému společenství mír, ale není vyslyšen. Nelítostný plukovník McCullough (Woody Harrelson) chce jeho kmen vymýtit a on je tak nucen ve válce pokračovat.

Zároveň jako odpovědný vůdce přemýšlí, jak dál. Když část opic, řadících se ke stoupencům Koby, dezertuje k lidské vojenské jednotce Alpha-Omega, rozhodne se svůj zpustošený kmen, skrývající se v lesích, ochránit. Tím, že ho přes poušť a hory dopraví na bezpečné místo. Noc před odchodem ale tábor napadne plukovníkova jednotka, která jde primárně po něm. Caesar přijde o své nejbližší a celá mise pro něho najednou získává velmi osobní rozměr.

Ač je zaslepený pomstou a pálí za sebou mosty přátelství, včas si uvědomí, že není jen on a jeho sobecké zájmy, ale i vyšší nadosobní poslání morální autority, kterou jeho druhové respektují a uctívají. Naděje na jejich lepší životy a životy jejich rodin na nějakém bezpečnějším místě ho vedou až k hranici, již známe z biblických textů.

Skrze postavu Caesara dostáváme plnohodnotnou charakterovou studii bytosti, v níž se sváří její animální, zvířecí podstata s tou lidskou, humanitní. Zuřivá touha po pomstě s inteligencí, která umí tento stav reflektovat. Mesiášský komplex vnucený i přirozený.

Spasitelským syndromem trpí i plukovník McCullough, kterého Woody Harrelson vykresluje jako variaci na plukovníka Kurtze z Coppolovy Apokalypsy. S Coppolovým mistrovským dílem má Válka o planetu opic společnou i atmosféru pomalého, hypnotického díla s filozofickým a psychologickým přesahem.

Nevyhnutelná osudovost se klene nad celým příběhem a ústí do závěrečného epického střetnutí, kde se dostane ke slovu ona válka z názvu filmu. Jde o vyústění akční, emotivní, patetické a plné hrdinného sebeobětování. Tedy více blockbusterové než zbytek filmu. Ten má charakter psychologického dramatu na pozadí válečného konfliktu.

Matt Reeves si v závěru opičí trilogie udržel velkou míru tvůrčí svobody a natočil film, který je epický i komorní zároveň. Komorní v důrazu na psychologii postav, epický ve hře s žánry, které ve svém vyprávění používá. Post-apo, western, útěkový thriller, válečné a psychologické drama.

Pokračování 9 / 15

Valerian a město tisíce planet

r. Luc Besson, Francie, 2017

Luc Besson oživuje padesát let starou komiksovou látku. Poznáváme intergalaktickou magapoli Alfa, která vznikla kolonizováním vesmíru. Lidstvo dobylo vesmír a spolu s dalšími humanoidními rasami vytvořilo tzv. Město tisíce planet.

Neustále rostoucí metropoli, obývanou více jak třemi tisíci různých mimozemských druhů ze všech koutů galaxie, hovořících pěti tisíci jazyky. Žije zde téměř 20 milionů obyvatel, kteří se sem stěhovali v průběhu let, protože chtěli sjednotit svoje schopnosti a znalosti, technologie, objevy, kulturní zvyky a zdroje, aby se zlepšil osud všech.

Okouzlení z jedinečnosti ras, druhů a prostředí na Alfě přenáší Besson na diváka. Provádí nás tímto společenstvím jako bizarním panoptikem, které má ale svá pravidla pro vzájemné soužití. Na právo a pořádek ve vesmírných teritoriích dohlíží speciální vládní agenti pro správu lidských území Valerian (Dane DeHaan) a Laureline (Cara Delevigne).

Děj se odehrává v roce 2740, kdy se oba na rozkaz velitele Arüna Filitta (Clive Owen) vydávají do města Alfa, které ohrožuje neznámá temná síla. Mají zjistit podstatu této hrozby a eliminovat ji, aby ochránili nejen Alfu, ale celý vesmír.

Příběh o dávné křivdě a pátrání po únoscích je poměrně jednoduchý a lineárně vyprávěný, jen s několika flashbacky. Nenabízí ale víc než řetězení atrakcí v barvitých prostředích s vesmírnými obludkami, na jejichž design klade režisér větší důraz než na vývoj postav. Celé to připomíná videoherní strukturu, kdy se postavy agentů pohybují mezi jednotlivými prostředími, kde vždy vyřeší nějaký úkol, než se posunou dál.

Luc Besson přitom vykrádá sám sebe a svůj Pátý element, vzhledem mimozemských bytostí Avatar, architekturou megapole Blade Runnera a šestákovým laděním příběhu třeba Johna Cartera. Nejvíce ale Valerian připomíná ságu Star Wars, především onu novou trilogii, jež časově předchází té původní. S ní má společný onen lehce infantilní ráz a zaměření na dětského či dospívajícího diváka.

Francouzský tvůrce oživil roztodivný barvitý svět, plný možností, ale nedokázal do něj vetknout příběh, který by s námi komunikoval v rovině emocí. Dostavuje se okouzlení z vizuálně opojné stránky, plné atrakcí, ale nikoliv z toho, co je za ní.

Pokračování 10 / 15

Komiksové a videoherní adaptace

Doctor Strange 

r. Scott Derrickson, USA, 2016

Doktor Stephen Strange (Benedict Cumberbatch) je brilantní neurochirurg z New Yorku, kterého v jeho profesním rozletu zbrzdí autonehoda, při níž si vážně poraní ruce a ztratí v nich cit. Po vyčerpání všech možností západní medicíny se v těžké depresi a úplně bez peněz vydává v posledním zoufalém gestu do Nepálu hledat tajemstvím opředené léčitele z Kamar-Taj, vedené Prastarou (Tilda Swinton).

Ta mu ale zprvu kvůli jeho sobectví a zpupnosti odmítá pomoci. Postupně v něm ale spolu se svým učedníkem Karlem Mordoem (Chiwetel Ejiofor) rozpozná někoho, kdo by jim mohl být prospěšný v boji proti nebezpečí, jemuž čelí. A rozhodne se ho zasvětit do jejich způsobu života.

Strange nejprve ale musí vykonat duševní očistnou cestu a osvobodit svou mysl od předsudků. Doktor, který na magii a mystiku do té doby nevěřil, během své duchovní cesty odhalí spiknutí proti Prastaré. Stane se následovníkem a žákem Prastaré a naučí se rozpoznávat svět magie a mystiky, spolu s existencí mnoha dimenzí.

Máme zde klasický příběh egoistického muže, nade vše si cenícího racionálního uvažování a vědeckého poznání, jehož osobní krize přivede k silám, které ho přimějí ke změně tohoto jeho světonázoru. A také k tomu, že cesta k jeho vyléčení se nachází v jeho nitru. V tom, zda se dokáže oprostit od svého účelového jednání a přijmout zodpovědnost nejen za své blízké, ale za celý svět.

Čarodějnický kurz pojímají scenáristé trochu z rychlíku, k disputacím na téma východní mysticismus zas přistupují s pobavenou nadsázkou. Svět magie a mystiky s astrálním tělem, třetím okem, teleportováním a alternativními realitami pojímají opulentně, promyšleně a přitom velmi zábavně.

Akce je nápaditá a potěší určitě všechny ty, kterým se líbil Nolanův Počátek. Převrácená gravitace, kouzla, měnící krajinu i města. Doctor Strange vyvolává závrať, úžas a také stav blízký halucinogennímu opojení. Už v předloze měly doktorovy výlety do paralelních dimenzí tripovou podobu, kterou režisér Scott Derrickson překlápí do vizuální stránky filmu. Snové sekvence nebo stavy proměněného vědomí jsou pestrobarevné, psychedelické, blízké estetice šedesátých let.

Doctor Strange se od ostatních komiksových postav od Marvelu liší tím, že zatímco oni bojují s hmotným ohrožením, tak on s tím astrálním. Proměny, jimiž jeho postava v průběhu vyprávění prochází, jsou uvěřitelné. Od arogantního a pyšného cynika, přes zlomeného muže, který přišel o smysl života až po zrod superhrdiny, který mu tento smysl vrací.

Pokračování 11 / 15

Logan: Wolverine

r. James Mangold, USA / Kanada / Austrálie, 2017

Po porážce X-Menů přežívá Logan (Hugh Jackman) v postapokalyptickém světě roku 2029, kde se už dlouho nenarodil žádný nový mutant. V poušti u hranic Spojených států s Mexikem se ukrývá v opuštěné cisterně a živí se jako nájemný řidič limuzíny. Spolu s Calibanem (Stephen Merchant) se stará o chřadnoucího Profesora X (Patrick Stewart), u něhož se začínají projevovat známky Alzheimerovy choroby a pomalu ztrácí paměť.

Wolverinovi se zhoršují jeho regenerační schopnosti a je závislý na prášcích proti bolesti. V téhle zdánlivé beznadějné situaci nachází Logan novou naději v jedenáctileté holčičce Lauře Kinney (Dafne Keen), která má nadlidské schopnosti, jež naznačují, že by mutanti přeci jen mohli mít na světě ještě nějakou budoucnost.

Laura utekla ze zajetí bezpečnostní společnosti Transigen, která experimentuje s mutanty. Klonuje je a vytváří z nich novou generaci kyberneticky upravených super vojáků. Jedním z těchto klonů je i X-23, tedy Laura. Společnost ale už vyvinula nový model X-24 a toho starého se chce zbavit.

Bezpečnostním šéfem společnosti je Donald Pierce (Boyd Holbrook), který vyšle po stopách Laury a dalších uprchlých dětí z projektu X-23 své komando. Logan se Laury ujímá a stává se nejen jejím mentorem, ale i něčím jako otcem. Tohoto úkolu se zprvu ujme kvůli odměně, ale pak v sobě objeví mnohem ušlechtilejší motivace. A s poznáním toho, kdo dívka s vysouvacími drápky je, i mnohem víc.

Logan je ukázán jako mlčenlivý cizinec, který už viděl a zažil příliš mnoho zla a utrpení, než aby ho to nepoznamenalo na duši. Přesto se ale dovede vybičovat, aby ve westernových časech uplatňování práva silnějšího ukázal, že jeho kovové drápy mají ještě švih. V kombinaci s jeho psychotickou schovankou se pak dočkáme takové řežby, že hlavy, ruce a nohy budou lítat kolem.

Zuřivá brutalita akčních scén, zabíraných kamerou zblízka, ale není samoúčelná. Přispívá k atmosféře zmaru bezútěšné postapokalyptické budoucnosti a souvisí s tématem smrti a odcházení, jež se vyprávěním line. Ne náhodou závěrečné titulky podtrhuje píseň Johnnyho Cashe The Man Comes Around.

James Mangold si na studiu vydobyl tvůrčí svobodu a na výsledku je to vidět. Vzniklo hutné, atmosférické westernové drama v postapokalyptických kulisách, které vsází na vztahovou a emoční dynamiku třígeneračního rodinného modelu a násilnou, brutální akci.

Jde o velmi osobní, dospělé a přemýšlivě loučení Wolverina s touto postavou, jež je protknuto tématem rodiny, smrtelnosti a snahy zanechat za sebou dobrý odkaz. To se Rosomákovi v jeho deváté a poslední štaci určitě podařilo.

Pokračování 12 / 15

Wonder Woman

r. Patty Jenkins, USA, 2017

Postavu Wonder Woman stvořil v roce 1941 psycholog a scenárista William Moulton Marston jako genderovou protiváhu mužským superhrdinům komiksového světa. Nesmrtelná polobožská Amazonka se stala symbolem feminismu a prototypem silné a nezávislé ženy, která díky svému idealismu a výjimečným schopnostem zasáhla do událostí druhé světové války v boji proti nacismu.

Scenáristé filmové verze tento základní syžet ctí, jen namísto bojů druhé světové války, jež byly logické vzhledem k době, kdy tato komiksová postava vznikla, zasazují hlavní hrdinku do prostředí války první světové. Dcera Hippolyty (Connie Nielsen) a Dia žije na rajském ostrově Themyscira, odtrženém od okolního světa. Tento ostrov obývají jen ženy a ona je vychovávána v dokonalém matriarchátu. Na ostrově jednoho dne ztroskotá americký kapitán Steve Trevor (Chris Pine), který ji seznámí s hrůzami první světové války. Což ji pohne k tomu, aby se je pokusila zastavit.

Mytologický ráz první části se v druhé mění v konverzační komedii, která pracuje s motivem cizince v neznámé zemi či odlišném civilizačním okruhu. Diana s přesunem do rušného válečného Londýna poznává lidský svět, v němž na rozdíl od ostrovních poměrů panují ještě nějaké zpátečnické zkostnatělosti. Například to, že ženy nemají rovnocenné postavení s muži.

S přesunem na frontu ve třetí části odlehčený tón mizí a na řadu přichází krutý válečný zmar, patos a akční scény. Diana v nich konečně využije své dárky z domova, jež jí dávají nadpřirozené schopnosti. Větší prostor zde dostanou i záporáci. Německý generál Erich Ludendorff (Danny Huston) a znetvořená vědkyně Dr. Maru (Elena Anaya), kteří jsou pulpovými předchůdci nacistického zla.

Kombinace řecké mytologie, konverzační komedie a válečného dramatu, zasazená do komiksového světa, funguje. Protože si tvůrci dali tu práci a prve vykreslili zázemí postav, než je pustili do bitevní vřavy. Chemie mezi ústřední dvojicí je uvěřitelná a hlavní hrdinka je nejen krásná, statečná a odhodlaná, ale i sympatická svým ušlechtilým idealismem, který vybízí k následování. Komiksové universum DCEU potřebovalo nějaký pozitivní náboj a ona mu ho svým charakterem dala.

Pokračování 13 / 15

Strážci Galaxie Vol. 2

r. James Gunn, USA / Nový Zéland / Kanada, 2017

Studio Marvel se před třemi lety nebálo v jedničce zariskovat. A vyšla z toho hodně vtipná a odlehčená variace na Star Wars, s obskurními hrdiny, které jste si zamilovali. Lidský pilot a dobrodruh Peter Quill (Chris Pratt), zelená šermířka Gamora (Zoe Saldana), svalovitý válečník Drax Destroyer (Dave Bautista), cynický hláškující mýval Rocket Raccoon (Bradley Cooper) a empatický humanoidní strom Groot (Vin Diesel), který dělá vychytralému mývalovi bodyguarda.

Nyní se tato pětice vrací, byť v lehce morfované podobě než posledně. Z dospělého Groota se po oběti, kterou v jedničce učinil, stal mnohem menší Baby Groot, který není plně vyvinutý a musí se toho hodně učit. Což si vezme na starost mýval Rocket.

Roztomilý Groot s něžnýma očima bezbranného štěňátka a rozumem batolete se v interakci s drsným mývalem opět stává zdrojem humoru. A nezaostávají za nimi ani ostatní postavy. Sázka na týmovou chemii režisérovi, stejně jako v jedničce, vychází. Ve světle rodinných traumat, jež se před námi rozkrývají, chápeme i důraz na jejich novou „rodinu“, která by jejím členům nahradila to, co jim v dospívání chybělo.

Ve vyprávění se totiž nerozehrává jen další příběh o záchraně světa, ale i rodinný motiv, který dobře známe ze Star Wars. Postavy hrozných otců tu zadělávají na traumata svých dětí a přispívají k jejich vzájemné řevnivosti, která přetrvává do dospělosti. To je příklad Gamory, která se tu střetává se svou sestrou Nebulou (Karen Gillan). Peterovo poznávání rodinného zázemí a původu se zas odehrává v souřadnici biologický otec - pěstoun, kdy se dozvídáme o jeho polobožském původu.

Problém ale trochu je, že se tato „rodina“ po přistání na planetě Ego rozdělí. Zatímco Peter a Gamora si řeší své rodinné problémy, ostatní se v různých koutech Galaxie potýkají s bojovými vyslanci Ayeshy (Elizabeth Debicki). Režisér přitom přichází s hned několika zvraty, při nichž se z nepřátel a protivníků stávají přátelé, ochránci a spojenci.

Na dvojce je vidět větší příklon k blockbusterovému schématu, s dost výraznou melodramatickou linkou rodinných vztahů. Je to, jako u většiny marvelovek, daň za to, jak se universum rozrůstá a přibývá v něm postav.

Pokračování 14 / 15

Spider-Man: Homecoming

r. Jon Watts, USA, 2017

Za patnáct let již třetí představitel Pavoučího muže a další restart této série. Homecoming jako součást MCU navazuje na Kapitána Ameriku: Občanskou válku a odehrává se po roztržce mezi Avengery. Do děje se tak vstupuje přímo a k dobru věci je vynechána expozice, patřící k Spideyho originům.

Patnáctiletý Peter Parker (Tom Holland) chce svému mentorovi Tonymu Starkovi (Robert Downey Jr.) dokázat, že už patří k oněm velkým klukům z Avengers, mezi něž se chce dostat. Zatím na to ale nemá věkově ani zkušenostmi. A pochopitelně ani z hlediska fyzických sil.

Ověří se to v situaci, kdy se na scéně objevuje Adrian Toomes alias okřídlený záporák Vulture (Michael Keaton), který obchoduje s nelegálními zbraněmi. Motivace Adriana jsou ale jiné než u většiny komiksových padouchů. Nechce zničit svět, jen chce zaopatřit svou rodinu a přitom se pomstít Starkovi, kterého viní za své propuštění ze zaměstnání. Máme tu tedy mnohem plastičtější a lidštější postavu s vlastním smyslem pro čest, která dělá zlé věci pod tlakem okolností.

Citem pro spravedlnost je nadán i Peter Parker. Je odvážný, ale současně i zbrklý. Dychtivý dokázat superhrdinům, na jejichž pozvánku do klubu čeká, co vše v něm je, i plachý v momentech milostného dvoření starší školní krásce.

Dvojice dívek zde ztělesňuje typy, jež dobře známe z teenagerských a romantických komedií ze školního prostředí. Michelle (Zendaya) je věrná kamarádka, která je do Petera tajně zamilovaná a smutně se dívá na to, že on má oči jen pro školní krásku a královnu plesu Liz (Laura Harrier).

Právě ji Peter osloví, zda by ho nedoprovodila na tradiční školní oslavy Homecoming, což je jakási americká obdoba našeho maturitního plesu. Název filmu tak v sobě zahrnuje jak odkaz k tomuto plesu pro studenty absolventy, tak znamená návrat Spider-Mana domů, tedy do stáje Marvelu.

Peter se osměluje při kontaktu s něžným pohlavím a současně se snaží zachránit celé město New York. Poznává své schopnosti a limity a dělá přitom velké chyby, které pak musí napravovat. Příběh dospívání i přijetí odpovědnosti režisér sytí velkým množstvím gagů, odkazů, narážek a slovních vtipů.

Režisér se v kombinaci superhrdinského bijáku a teenagerské středoškolské komedie vyhýbá tomu, co už fanoušci Pavoučího muže viděli a radši využívá školní prostředí, z něhož čerpá většinu zápletek. Svěží a vtipný film, jemuž nechybí napětí, se opírá o dobré herecké výkony, především pak Toma Hollanda a Michaela Keatona.

Pokračování 15 / 15

Assassin’s Creed

r. Justin Kurzel, Velká Británie / Francie / USA, 2016

Režisér se spolu se scenáristy rozhodl k herní předloze od společnosti Ubisoft přistoupit inovativním způsobem. Při konstrukci filmového příběhu se proto neopírají o konkrétní předlohu jedné nebo více her ze série ani o jejich hlavní postavu. Jde o poměrně chytrý tah, kdy využívají fikční svět Assassin’s Creed, ale do něj přichází s vlastním příběhem.

S oním fanoušky důvěrně známým fikčním světem herní předlohy je spjatá tajemná společnost Abstergo Industries. V ní se na mezinárodní bázi sdružují potomci templářů ze středověku, kteří touží ovládnout svět. Jejich odvěcí nepřátelé jsou asasíni.

Jedním z potomků těchto asasínů je i Callum Lynch (Michael Fassbender). Vězeň a za vraždu odsouzenec na smrt s problematickým dospíváním, které ho přivedlo na scestí. V den vykonání popravy smrtící injekcí je ale pouze uspán, i když oficiálně je prohlášen za mrtvého.

Abstergo si Calluma nevybralo náhodou. Právě on je totiž potomkem Aguilara de Nerhy, vůdčího člena bratrstva asasínů z období španělské inkvizice v 15. století. Asasíni se zavázali, že zabrání tomu, aby se templáři za pomocí inkvizice zmocnili mocného artefaktu, zvaného Jablko Ráje.

Ve filmu se tedy prolínají dvě linie. Ta minulostní z patnáctého století, konkrétně roku 1492, a ta ze současnosti, kde se vedoucí celého projektu Animus, doktorka Sophia Rikkin (Marion Cotillard), snaží získat Callumovu důvěru.

Fanoušci videoherní předlohy se určitě těšili na akční scény, plné dynamických prostorových efektů. Honičky a lezení po nejrůznějších městských překážkách, ať už jde o střechy, římsy nebo uličky, doprovázené souboji na nich nebo v nich, to vše ve filmu najdou. Stejně jako z předlohy známý „skok důvěry“, kdy má hlavní hrdina volným pádem z rozhledny z výšky několika desítek metrů dopadnout do kupky sena.

Justin Kurzel se ale podobně jako u jeho Macbetha soustředí víc na Callumovu narušenou mysl než na akci. Na začátku je to tulák, vyděděnec, oběť nápravných zařízení i vlastních traumatických zážitků z rodiny. Nevěří v nic a nikoho, nikam nepatří, nemá nad sebou kontrolu.

Po řemeslné a výtvarné stránce není filmu co vytknout, jen nevím, jak diváci přijmou ono skloubení akční části z patnáctého století, která vypadá trochu jako parkourový Princ z Persie a převažující psychologicky laděné části ze současnosti, v níž se s vážnou tváří řeší otázky svobodné vůle, dědičných vlastností po předcích a pojetí dějin jako dějin násilí.

Režisér se v Assassin's Creed snaží zkombinovat shakespearovské drama s Matrixem, Indiana Jonesem a konspiracemi Dana Browna. Vážnost s béčkovostí. Osobně je mi jeho snaha přijít s artovým blockbusterem sympatická.