21. ročník mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava 2017 je za námi. Shrňme si ho nejprve řečí čísel. Akreditovalo se na něj 4 386 návštěvníků. V osmi kinosálech v Jihlavě a Třešti bylo promítnuto 342 filmů, z toho 70 ve světové, 12 v evropské a 22 v mezinárodní premiéře. O ceny vybraných porot se snímky utkaly v deseti soutěžních sekcích, z nichž v té pro domácího diváka asi nejzajímavější Česká radost zvítězil film Apoleny Rychlíkové Hranice práce.
V něm režisérka sleduje novinářku Sašu Uhlovou, která se rozhodla, že si téma levné práce odžije na vlastní kůži. Půl roku proto zkoumala pracovní podmínky v nejhůře placených zaměstnáních v Čechách. Nechala se postupně zaměstnat v prádelně nemocnice Motol, ve firmě z holdingu Agrofert Vodňanské kuře, třídírně odpadu, na lince v žiletkárně a na pokladně supermarketu Albert.
Vznikla z toho série reportáží, které vyšly pod názvem Hrdinové kapitalistické práce na webu A2larm. A rovněž tento dokument, který obohacuje deníkové záznamy, z nichž Uhlová vycházela ve svých reportážích a které ve filmu předčítá, o záběry přímo z konkrétních pracovišť, pořízené skrytou kamerou.
Levná práce se stala jedním z ústředních témat parlamentních voleb, v jejichž těsném závěsu se festival odehrával. Není proto divu, že se na něm objevilo hned několik filmů a diskuzí, které s politikou a politiky souvisí.
Selský rozum o zemědělském podnikání Andreje Babiše už jsme vám v recenzi představili. Nyní k ní přidáváme recenze dokumentárních portrétů Vladimíra Mečiara a Miloše Jakeše, tedy dvou divácky a mediálně asi nejatraktivnějších titulů letošní přehlídky vedle vítězné Hranice práce.
Film Mečiar festival slavnostně zahajoval a do kin přijde v březnu příštího roku. Milda, který získal cenu studentské poroty, se objeví v rámci festivalové distribuční sítě Česká radost. S oběma ale máte možnost se seznámit už teď. Ač se jeden vztahuje k éře komunismu a druhý k transformačnímu porevolučnímu období, mají mnoho společného s naší bezprostřední současností. Až bolestně moc, jak se přesvědčíte.
Diskuze a festivaloví hosté
Filmové menu s více jak třemi sty položkami doplnilo 150 diskuzí. Ať už po filmových projekcích, v rámci Inspiračního fóra nebo masterclass s filmovými tvůrci. Hodně z nich se pochopitelně stáčelo k politice. V zastávce Respekt Tour si Jaroslav Spurný pozval Petra Honzejka a Lukáše Jelínka, aby debatovali o povolební situaci. Marketéři politických stran Jakub Horák, Jan Látal a Štěpán Neubauer se potkali ve čtvrtek v diskusi o tom, jak udělat politickou stranu.
Názory na to, zda má být umění aktivistické, si sdělovali tvůrci Selského rozumu Zuzana Piussi a Vít Janeček s režisérkou Hranic práce Monikou Rychlíkovou a hercem a divadelním režisérem Jiřím Havelkou. Shodli se na tom, že lidé, kteří jezdí do Jihlavy na festival, nejsou ti, které je třeba přesvědčovat, že udržení liberální demokracie je nejen v jejich zájmu.
Janeček s Piussi pak vedle Selského rozumu uvedli na festivalu i pracovní verzi dokumentu Univerzity a svoboda, v němž Janeček zachycuje vypjatou volbu děkana FAMU a následné neprodloužení jeho smlouvy po sporech s novým děkanem fakulty Zdeňkem Holým.
Zahraniční hosté Inspiračního fóra
Zahraniční hosté Inspiračního fóra se představili od čtvrtka do soboty. Nejprve polská reportérka a spisovatelka Katarzyna Surmiak-Domańska, která v deníku Gazeta Wyborcza publikuje reportáže, zabývající se kontroverzními sexuálními tématy. A to nejen příběhy trangender lidí, transvestitů, gayů a leseb, kteří vychovávají děti, ale i sexuálních násilníků a pedofilů.
Píše i o polském nacionalismu a extremismu. Z její návštěvy arkansaského sjezdu Ku-klux-klanu vytěžila materiál pro reportážní knihu Ku-klux-klan. Tady bydlí láska, která vyšla letos i v češtině. O polské společnosti za vlády Práva a spravedlnosti říká, že se v ní dnes začíná mluvit v jistých skupinách podobně jako na tomto sjezdu. Jen plenící Afroameričané jsou nahrazováni uprchlíky. Láskou k rodině, vlasti a Ježíši Kristu je ale zaštiťují nacionalisté v Polsku i USA. Od nich si na sjezdu vyslechla, že Adolf Hitler byl dobrý vlastenec, holokaust židovský výmysl a koncentrační tábor v Osvětimi nikdy neexistoval.
V pátek Fórum uvítalo Olivera Frljiće (1976). Enfant terrible chorvatského divadla, proslulého nekompromisními interpretacemi klasických her. Jeho hru Prokletí v nedávných dnech uvedlo Divadlo pod Palmovkou. Diváci tak měli v Jihlavě možnost seznámit se režisérem a autorem hry, která ve varšavském Teatru Powszechnem vyvolala takový skandální poprask. Zejména pak pro scény, v níž jedna z hereček orálně uspokojuje sochu Jana Pavla II., který pak dostane cedulku ochránce pedofilů a jeho figurína je oběšena.
Režisér ve hře zkoumá vztah polské společnosti ke katolické církvi a kritizuje současnou vládní garnituru, která se v silném svazku s církví snaží ovlivňovat úřady i rozhodnutí jednotlivců ve prospěch utužení své moci. Provokaci pak v diskusi obhajoval jako způsob, jak změnit společenskou realitu.
Třetím „nefilmovým“ hostem Fóra byla v sobotu Žanna Němcovová (1984), dcera ruského politika Borise Němcova. Žanna pracovala na stanici Echo Moskvy a následně pro ruskou stanici RBC TV, kde zastávala místo ekonomické zpravodajkyně a moderátorky. Po vraždě jejího otce v únoru roku 2015 se dožadovala důsledného vyšetření jeho případu. Bylo jí vyhrožováno na sociálních sítích, ztratila práci a v obavách o své bezpečí utekla v červnu téhož roku do Německa.
Tam začala pracovat v Bonnu jako reportérka ruské sekce německé stanice Deutsche Welle a založila charitativní Nadaci Borise Němcova, která si vzala za úkol podporovat odvážné novináře či aktivisty, bojující za svobodu projevu. Zmínila, že by se do Ruska jednou ráda vrátila, ale v tom současném není zaručená bezpečnost pro každého.
Masterclass s Vachkem, Ophulsem a Jóhannem Jóhannssonem
Letošní Ji.hlava nabídla také osm „masterclasses”, tedy přednášek filmových profesionálů. Svou práci přiblížil divákům oscarový režisér Marcel Ophuls, který na závěrečném ceremoniálu v duchu stranického sjezdu přebral cenu za přínos světové kinematografii.
Islandský skladatel a autor jihlavské festivalové znělky Jóhann Jóhannsson, jehož budete znát ze spolupráce s režisérem Denisem Villeneuvem na filmech Zmizení, Sicario: Nájemný vrah nebo Příchozí, promluvil o tvorbě filmové hudby. A Karel Vachek v rámci přednášky uvedl asi hodinovou ukázku ze svého filmového románu s pracovním názvem Komunismus. Konstatuje v něm, že po revoluci vždy přichází restaurace předchozích poměrů, přičemž moc i bohatství zůstává i nadále v rukou pár vyvolených.
Ji.hlava nabídla i bohatý divadelní a hudební doprovodný program. Divadelnímu dominovali oblíbení improvizátoři VOSTO5 s představením Proton o objevu zapadlé české kapely, která byla umlčena těsně před tím, než se stala slavnou. Hudební vystoupení kapel jako Děti mezi reprákama nebo Kalle měl pod patronací Pavel Klusák a jejich zlatým hřebem se stal koncert chráněnky Nicka Cavea Shilpy Ray.